Lanškrounská Kopa:Chvilkové pominutí smyslů stále trvá
Lanškrounská Kopa
www.lanskrounskakopa.cz
Každý druhý víkend v září - v pátek startuje 100 km a zbytek v sobotu - nejdelší sobotní trasa je 60 km
Trasa 60 km (limit 13 hodin - průměrná rychlost 4,6km/h):
Lanškroun - Albrechtice - Lázek (ko 8-12) - Cotkytle - Horní Heřmanice - Rýdrovice - Valteřice - Buková hora - Suchý vrch (ko 10-15) - Orličky - Jablonné nad Orlicí - Bystříček - Kalhoty - Mariánská hora (ko 9:30-18) - Třešňovec - Lanškroun
2008 - 40. ročník - 60 km - neměřeno - 5013 lidí
2009 - 41. ročník - 60 km - 12:54 hodin - 4 426 lidí
2010 - 42. ročník - 60 km - 12:10 hodin - 5103 lidí
2011 - 43. ročník - 60 km - 10:25 hodin - 5065 lidí
Po několikadenním rozhodování, jestli jet nebo nejet, nakonec Věrku s Tondou přemlouvám a o půl 7 stojíme před radnicí, kde je nápis Lanškrounská kopa prezentace. Vcházíme dovnitř a zapisujeme se. Dostáváme tradičně sešitek s propozicemi a sponzory akce. Je to A5 sešit o 20 stránkách - nebaví mě to každý rok s sebou tahat, ale co se dá dělat ... Zběžně se ujišťujeme, že se trasa opět neměnila, a sešitky ukládáme do batohů. Navigaci nemám - není tu potřeba. Mačkám stopky - ikdyž původní plán byl dokončit to alespoň do 19. hodiny )hodinu před ofiko koncem) - a vyrážíme. Přes náměstí uličkou na výpadovku na Albrechtice. Chodník nás dovede až ke stezce , která končí v Albrechticích u hřiště. Stále pokračujeme po zelené, která nás vyvádí z obce po serpentýně až k hnojišti a do lesa. Občas popoběhneme. V kopečku nás předbíhá pán, který spěchá dohnat dva borce někde před námi. Jsou to stovkaři. Ti mají denní část trasy stejnou s námi. Po chvilce je už všechny tři vidíme. Docházíme je a zjišťujeme, že se od vidění známe. Dáváme se do řeči. Jeden z nich trochu zaostává, ale prý nás dožene, tak jdeme dál. Blížíme se k chaloupce, kde začíná stoupání. Zvolňujeme a tím pádem se vzdalují ti dva stovkaři a po chvilce i Tonda. Ale s Věrkou jdeme na můj vkus pořád rychlejším tempem. V porovnání s loňskem nebo jinými stoupání. Za chvilku jsme nahoře. Fotím věž a potom se po asfaltce výklusem rozbíhám za ostatními a dobíháme na první kontrolu. O chloupek později než loni, ale to tím, že letos jsme vyrazili cca o půl hodiny později. Sundávám batoh, vytahuju propozice. Klučina mi tiskne razítko. Potom je čas na čaj. Dávám si hned dva. Mají ho teplý a sladký. Vytahuju i něco k zakousnutí. Odsud vede trasa po silnici mírně pod kopec, takže se dá houcat. Stovkaři se tu pozdržují. Vyrážíme. Čas je dobrý a celkem nám to i jde. Ikdyž je to teprve prvních 11 km, jak čtu na rozcestníku. Dojídáme a popobíháme do Cotkytlí. Dnes už mě ani ten název nepřekvapí, tak jako poprvé. O to víc venkovní výzdoba jednoho domku ... Těžko říct, co tam slavili. Musím to vyfotit. Pokračujeme kolem obchodu po zelené polní cestou přes kopec a loukou až do Horních Heřmanic. Cestou nás předchází stovkař ze Slovenska. Pokračujeme dále přes Rýdrovice až k valteřicím, kde odbočujeme do lesa a čeká nás táhlé stoupání na vrchol Bukové hory. Krajina kolem mi nedá a začínám opět fotit - sjezdovku v mlze, lanovkouvou boudu i sloup v pozadí se sedačkou. Stoupám ještě výš a zabírám Tondu s Věrkou jak se občerstvují. A najednou se vynoří z houští kozy. No fakt - žádná halucinace. Fotím i je. To jen pro případ, že bych přece jen halucinaci měla, ale ne - Věrka si chce jednu pohladit, láká ji nataženou rukou. Jsme ve výšce 958 m.n.m. Možné je cokoli. Beru si pár paprik na zajezení a ještě blejsku rozcestník - ušli jsme už 22,5 km. Sbíháme až k Červenovodskému sedlu a odtud stoupáme k rozcestí Hvězda a dále až na Suchý vrch. Tam je další kontrola a teplé občerstvení - tentokrát párek s chlebem a hořčicí. Čekám ve frontě na razítka a Tonda s Věrkou na párky. Děs. Všude samej cyklista. Naštěstí jsme letos byli vcelku rychlí a žádný kolem neprojel až tady. Koukám na hodinky ani není 12. Takže pohodička. Začínám uvažovat o 18. hodině. Dojím párek a vrhám se na nožičky. No jo, zase bílý. Přestříknu Antistaxem a zpátky natahuju fusakle, dotahuju boty. Oba jsou dost netrpělivý, tak se snažím spěchat. Ještě letmo kouknu do vaku a zjišťuju, že jsem na dně. Ještě že na začátku Orliček pod kopcem je voda. Dopínám batůžek a beru berle (NW hole). Mažeme zpátky ke Hvězdě, kde odbočíme vpravo po červené přes les a louku do Orliček. U první chaloupky, teče potůček žlábkem, tam zastavujeme a plníme vaky. Čeká nás dlouhá štreka po silnici až do Jablonného a že se Orličky pořádně táhnou. Jedinou výhodou je, že se dá popobíhat.Téměř na konci Orliček se mi dělá špatně - asi po tom párku - zkouším jablko, no chvilku zabralo. Tak mažem dál. Silnice je něco šíleného. Kolem sviští cyklisti s kolama. Trochu jim tento úsek závidím. Začínáme potkávat lavičky, takže už vím, že se blíží Jablonné. U jedné zastavuji - pálí mě chodítka, takže dávám na chvilku rest - vytahuju z batohu gel - prý dodá rychle energii - no chutná na můj vkus hnusně, ale asi to zabralo, protože po chvilce klidné chůze se opět rozbíhám. Dostáváme se na dohled ceduli označující obec. Už se těším až si na náměstí odpočnem a něco zajím. Cestou míjíme lidi na procházce. Couraj se klidným šnečím tempem ... To už snad ani neumím. Padám na lavičku - zahrádky jsou v obležení cyklistů, tak i zavrhujeme polévku na spravení chutě - ten párek evidentně nesedl nikomu z nás. Dáváme desetiminutovku. Čas je pořád skvělej, takže začínám si hříšně pohrávat s myšlenkou na cíl mezi půl pátou a pátou. Ale ještě to kousek je. Vyrážíme vstříc Mariánské Hoře - když tam budem do 4 je šance doběhnout do Lanškrouna do 5. Chvíli po silnici, chvíli polňačkou se ubíráme vstříc poslední kontrole. Kde to jde snažíme se popoběhnout, ale únava se už projevuje. Brodíme se přes pole a loukou do Bystříček a dál po silnici až do Kalhot. Tam obočíme opět na polňačku, Tondy si začíná vybavovat, jak tady loni zabloudil, když nezahnul u vodárny. Po červené směřujeme stále dál. Až jsme pod kopcem, který nás dělí od kontroly. Koukám na hodinky a vypadá to, že je 15:40 - no to musíme zmáknout. Pár minut před 4 ale stojíme u kontroly na Mariánské hoře. Mají tu šťávu, kterou si s chutí několikrát přidávám. Přece jen v zápolu s časem na pití zapomínám. Chvilku posedíme, ale ne nadlouho - pokud chceme do 5 být v cíli musíme pohnout. Tady je výhoda, že jediný kopec je až v Lanškrouně k náměstí, takže můžem prakticky celou dobu popobíhat. na trvalý běh to ale není. A a už jsme v Horním Třešňovci. Po silnici spěcháme k Lanškrounu, ale naštěstí to je už jen kousek. Cedule Lanškroun. Paráda. Hodinky. Děs. Ještě to kousek je a zbývá 10 minut. Věrce to už běžet nejde. Volím tedy ráznější chůzi. Už jen ten stoupáček a ulička do náměstí. Marnost. Hodinky ukazujou 17:00. Je mi už všechno jedno. Zvolňuju. Už jsme v poslední uličce ústící na náměstí - lidí jak mraků a hřmí hudba. Atmosféra mě pohlcuje. Chci běžet. Tonda s věrkou zůstávájí vzadu. Vbíhám na náměstí, ty dva cítím vzadu. Na věži vidím hodiny .... ukazují ... panebože ještě neukazují 5, znova nasazuju, a volám - poběžte ještě není 5 - ale to už všichni tři běžíme skoro traskem k radnici. Vidím oblouk, sbírám poslední síly a naplno vbíhám obloukem do cíle. UFFFFF je to za mnou - celkový čas - 10:25 - to se bude blbě obhajovat. Dostáváme diplomy a medaile. Mám neskutečnou chuť si sednout. Místo toho ale skládám berle a vytahuju penízky - cukrová vata, barevný popcorn a langoš je mnohem lepší odměna.
